Francais English vytisknout přidat k oblíbeným
© 2002-2008 TK Webdesign • min. 800x600 • Firefox | Explorer | Safari | Mozilla • Stav počítadla:

 

17. 11. 2009
12. Festival francouzského filmu

12. ročník Festivalu francouzského filmu, který se koná od 19. do 25. listopadu v Praze a sedmi městech v České republiky, představí bohatý program a mnoho novinek: velký počet filmů, nový vizuál, nové internetové stránky a novou sekci.
Vedle předpremiérových snímků festival přestaví pět sekcí. V Soutěži – výběru české kritiky se utká o Cenu diváků deset neuvedených filmů zvolených českými filmovými novináři. Sekce Panorama je věnována koprodukčním snímkům a zavede diváka za hranice Francie například s filmy Jaffa, La Vida Loca či Na chvíli svobodní. Večer krátkých filmů představí jedinečný průřez současnou francouzskou krátkometrážní tvorbou. Francouzské Filmové hity budou uvedeny v osmi festivalových multiplexech. Nová sekce Ciné Classique nabídne možnost se seznámit s velkými díly, které proslavily francouzskou kinematografii, nebo si je znovu připomenout.

Festival se koná v celkem 14 partnerských kinech: v Kině 35 Francouzské institutu v Praze, v kinech sítě Europa Cinemas (Praha – Lucerna a Světozor, Brno – Art, České Budějovice – Kotva, Hradec Králové – Centrál), v multikinech Palace Cinemas Slovanský dům v Praze a Velký Špalíček v Brně a v multikinech CineStar v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Pardubicích a Plzni. Všechny filmy jsou uváděny v původním znění s českými titulky nebo dabované do češtiny.
Ve spolupráci s agenturou Euro RSCG se Festival francouzského filmu letos představí novým vizuálem. Novinkou letošního festivalu jsou také internetové stránky www.festivalff.cz.
Vstupné na festivalové projekce je 89 Kč. Počet návštěvníků loňského ročníku festivalu překročil 17 000. V roce 2008 bylo na česká plátna uvedeno 18 filmů francouzské produkce včetně koprodukcí a návštěvnost překročila 550 000 diváků.

22. 7. 2009 - aktualizováno 5. 8. 2009
Tak dnes ráno se "nový" film s Louisem de Funésem objevil na stánkách. Název je Jak vykrást banku, a v roli Funésova dabéra se tentokrát představil premiérově Váckav Faltus. Hlasujte v anketě, jak se vám tento dabing líbí, či nelíbí!

Další skvost francouzského filmu na DVD!

V nejbližších dnech vyjde na labelu North Video další skvost francouzského filmu 60.let - komedie Vylupme banku! se skvělým Louis de Funésem, pro kterého rok 1964, kdy byla tato komedie natočena, znamenal raketový vzestup mezi největší francouzské hvězdy - v tomto roce totiž natočil první díly Fantomase a Četníka. Těm ale předcházela právě tato komedie (někdy překládaná jako Vyhoďme do povětří banku), kde Funésovi sekundovali Jean-Piere Marielle, Claude Pieplu nebo Jean Lefebvre. Odkaz na stránku North Video s informací o filmu je ZDE.

8. 4. 2009
Jean-Louis Trintignant v Praze

Dnes, tj. 8. dubna 2009 v 15 hodin jsem měl tu čest zúčastnit se tiskové konference, kterou pořádal Francouzský institut v Praze při příležitosti pořádání Týdne současného francouzského divadla, a to za účasti slavné filmové a divadelní hvězdy, Jeana-Louise Trintignanta.
Tiskovka (za účasti naší České televize) se pořádala v malé galerii v suterénu Francouzského institutu, takže atmosféra byla vpravdě komorní, také díky počtu pozvaných, který nepřevyšoval šedesát lidí. Slavný herec byl přivítán potleskem hned jak sešel dolů po schůdkách. Přestože už mu táhne na osmdesátku, je to stále velice šarmantní pán s pronikavým pohledem, uvážlivými gesty a navíc velice kultivovaný a vtipný, jak jsme měli možnost poznat. Na úvod poznamenal, že je rád v Praze, přestože zrak mu již moc neslouží, ale "něco přece ještě vidím".
Ač je to těžko uvěřitelné, Jean-Louis navštívil Prahu (a vůbec Českou republiku) poprvé v životě. Sice se v šedesátých letech díky natáčení filmu Muž který lže (L'Homme qui ment - 1968) podíval na Slovensko, ale natáčel v ateliérech Koliba, a na prohlídku Čech nezbyl čas. Jak to sám okomentoval - "Přátelé se mě ptali: A byl jsi už v Praze? Já na to: Ještě ne. A byl jsi aspoň v Budapešti? Ano, tam jsem byl..."
Vzpomínaly se tedy jeho nejznámější a nejoblíbenější filmy, mezi které on sám zařadil slavný snímek Muž a žena, Muž a žena po dvaceti letech, Moje noc s Maud a další. Vzpomínal na režiséra Bertolucciho, kterého si velice váží pro jeho poetické vypravěčské umění, mluvilo se i o jeho vinařské vášni (již přes deset let vlastní vinice na jihu Francie a vyrábí skvělé víno, které má ve znaku orla s roztaženými křídly). Sám se cítí být pravým "jižanem Francie", dokonce prozradil, že nyní sídlí asi deset kilometrů od vesničky, kde se narodil (Piolenc v jižní Francii).
Mluvilo se o jeho pražském vystoupení - bude předčítat básně Jacquese Préverta, což byl, podle jeho slov, velice rázný, výbušný až anarchistický básník, takže Jean-Louis cítil, dle vlastních slov, malý politický problém předčítat jeho básně právě nám, Čechům, kteří jsme zažili hodně nejistých a těžkých časů.

Při otázce, zda ho nemrzí, přestože se dlouhá léta věnuje divadlu, že dostává stále otázky ohledně svých filmových rolí, odpověděl, že ne - film patří k jeho životu stejně jako divadlo, a jelikož film je viditelnější, je tedy logické, že více lidí zná spíše jeho filmové snímky.
Také dodal, že nelituje toho, že už přes deset let nenatočil žádný celovečerní film (s výjimkou roku 2003, kdy si zahrál po boku své dcery Marie a Christophera Lamberta v komedii Janis a John), neboť když se podívá na dnešní snímky, a jejich scénáře, neshledává na nich nic zajímavého. Nicméně připustil, že by si rád zahrál v nějakém filmu, pokud by se naskytla příležitost a byl by to scénář, který by ho zaujal. Podle svých slov mu jeho přátelé, a dokonce i jeho doktor radí, že by měl točit filmy - tak uvidíme...doufejme že to vyjde.
Řeč přišla i na jeho automobilovou vášeň - svého času byl výborným automobilovým závodníkem, což zužitkoval i v pár svých filmech. Na otázku, kterou situaci si nejvíce pamatuje, bez váhání odpověděl, že to byl jeden závod série 24 hodin Le Mans, když mu na okruhu v rychlosti 325 km/h praskla přední pneumatika. Tehdy si pomyslel, že je to jeho konec, ale ačkoli auto zcela zdemoloval, vyvázl téměř bez zranění.
Svůj vtip prokázal Jean-Louis při otázce, jaké výhody spatřuje ve stáří. Žádné, snad jen to, že se člověk nebojí smrti, odvětil. Na další otázku překvapené novinářky, která zněla: Ale víte toho teď už mnohem víc, ne? odpověděl suše: Ano, vím, ale k ničemu to není...
Jelikož tiskovka trvala pouhých 20 minut a už se pomalu chýlila ke konci, byl herec zaplaven žádostmi o autogram, a trpělivě podepisoval jeden list za druhým, přestože to už nebylo v časovém plánu. Nakonec musela zasáhnout příslušná manažerka tiskovky, která francouzskou hvězdu vysvobodila z chumlu fanoušků.
Nakonec jen moje malá, osobní poznámka (to už nemusíte číst :-). Myslím, že občas je velice milé prožít takové setkání, s člověkem, kterého znáte jen prostřednictvím plátna, či chladné obrazovky. Najednou před vámi stojí, podáváte mu ruku a zjišťujete, že to není modla, stroj, nebo ikona, ale člověk jako vy, jen trochu starší, a zkušenější, a slavnější, ale je to člověk. Měl jsem tu možnost vidět zblízka pár slavných lidí - Rolling Stones, Bruce Springsteena, Paula McCartneyho, Petera Gabriela, Davida Bowieho, Krise Kristofersona. A tohle setkání s hvězdou francouzského filmu - Jean-Louisem Trintignantem - patří mezi ně.
Tomáš Kejmar.

14. 1. 2009
V Paříži je dnes premiéra nového Belmondova filmu!

Na plátna kin se dnes vrací Jean-Paul Belmondo, jeden z nejoblíbenějších francouzských herců všech dob. V psychologickém dramatu režiséra Francise Hustera Un homme et son chien (Muž a jeho pes) hraje starého muže, který se náhle ocitne na ulici a jehož jediným společníkem je jeho pes. Film byl ve Francii netrpělivě očekáván, první recenze ale říkají, že snímek je příliš patetický, místy teatrální a především velmi smutný a že jde pravděpodobně o hercův poslední film.
"První diváci odcházeli ze sálu se slzami v očích a recenzenti se shodují, že možná nebylo nutné ukazovat herce v tomto stavu, kdy má problémy s artikulací i s pohybem," říká francouzský zpravodaj ČRo Jan Šmíd. "Noviny jsou toho plné, dnešní premiéra bude smutná i proto, že před dvěma dny odešel navždy producent Claude Berry," dodává.
Záznam francouzského zpravodaje pro ČR 1
Belmondo díky své vůli i péči lékařů opět mluví a chodí, i když o holi. Jeho pravá ruka je stále bezvládná. Svůj film věnuje mladým handicapovaným lidem, s nimiž se během své dlouhé rekonvalescence setkal. "Viděl jsem dvacetileté, kteří na tom byli o hodně hůř než já. Když jsem odcházel z nemocnice, přísahal jsem si, že se budu bít, abych jim ukázal, že se ještě dá něco dělat," řekl.
"Pro tuto roli to byl buď Belmondo, nebo nikdo. Jen on mohl ztělesnit toho člověka, který se nikdy nenechá srazit a ze všeho se zvedne. Jean-Paul je takový ve skutečném životě." říká o filmu jeho režisér Francis Hustler.
Film nově zpracovává látku snímku Umberto D., který v roce 1951 natočil italský režisér Vittorio De Sica. Vedle Belmonda v něm hraje řada jeho slavných kolegů, třeba Max von Sydow, Robert Hossein, Pierre Mondy a Françoise Fabianová. Mladou dívku, která se chce starce ujmout, hraje Hafsia Herziová. Huster prý doufá, že Belmonda získá pro své plánované nové zpracování amerického filmu z roku 1965 Cincinnati Kid, ve kterém se pokerový šampion střetává s mladým amatérem. Belmondovým protějškem by měl být Jean Dujardin.

13. 1. 2009
Francouzský filmový producent a režisér Claude Berri
zemřel v pondělí ve věku 74 let. Patřil k významným osobnostem francouzské kinematografie. Kromě postu režiséra zastával mezi léty 2004 a 2007 i funkci prezidenta Francouzské filmotéky. Již v roce 2006 ale utrpěl první mozkovou příhodu. Druhá jej postihla právě uplynulou sobotu; po ní byl převezen do nemocnice, kde po dvou dnech zemřel.
Berri (vlastním jménem Langmann) začínal u filmu počátkem 50. let jako herec, kde navázal mnohá přátelství se svými kolegy - což mu později, když přešel k produkci a režii, umožnilo snadno obsazovat své filmy. Hned jeho první dílo, krátkometrážní snímek Le Poulet (Kuře), získal Oscara.
V 60. letech proslul autobiografickým snímkem Pépe a Claude (1967) o židovském chlapci, který je poslán za války na venkov k antisemitskému dědečkovi a musí předstírat, že je katolík. Film úsměvně líčí sbližování hocha a dědečka, a nenásilně přitom demaskuje bezdůvodnost nenávisti. K jeho dalším úspěchům patří vztahová mozaika Miluji vás (1980) s Catherine Deneuvovou a v roce 1986 dvoudílná adaptace románu Marcela Pagnola Živá voda nazvaná Jean od Floretty a Manon od pramene, jež líčí osudový příběh dvou rodin na francouzském jihu z první poloviny 20. století.
Hrbatý výběrčí daní Jean (Gérard Depardieu) zdědí kousek půdy v malé provensálské vesnici. Věří, že to pro něj, jeho ženu a malou dceru znamená možnost dalšího začátku. V novém bydlišti se však místo štěstí začíná střetávat s nenávistí. Dva farmáři od něj chtějí pozemek levně získat a rozhodnou se ho pomalu, ale jistě ničit. Deset let po tragické smrti Jeana se život ve vesničce ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky. Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Netuší, že dívka jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál nyní se rozhodla vrahům pomstít.
Claude Berri natáčel pilně celých pět dekád. V 90. letech je podepsán pod historickým velkofilmem Germinal podle románu Emila Zoly. V posledním deseti letech se mu dařilo méně se snímky Rozvrat, Posluhovačka a Jeden zůstává, jeden odchází. V roce 2007 stihl dokončit svůj poslední snímek, romanci Prostě spolu, v němž hrála hlavní roli Audrey Tatouová.
Berri byl nazýván kmotrem francouzského filmu zejména kvůli svému producentskému vlivu, který dokonce převyšoval i jeho věhlas režiséra. Jako producent byl zodpovědný například za Polanského Tess (1979), Milence Jeana-Jacquese Annauda (1992) či Královnu Margot Patrice Chéreaua z roku 1994; vesměs tedy adaptace významných literárních klasik. Spolupracoval i na filmu Miloše Formana Valmont (1989).
Tyto filmy by nejspíš nemohly vzniknout, pokud by nebyly fundovány komerčními hity. U nás je známý především Afričan (1983) s Phillipem Noiretem a Catherine Deneuvovou nebo první dva díly hraného Asterixe a Obelixe (1999, 2002).
Ještě loni Berri zaznamenal vůbec největší producentský úspěch s komedií Bienvenue chez les Ch'tis (Vítejte u Ch'tis), která se stala nejnavštěvovanějším francouzským filmem všech dob. Těžila bohužel z nepřenosné poetiky střetu Francouzů z odlišných částí země a je nepřeložitelná do jiného jazyka; nicméně Hollywood k ní už zakoupil práva na remake.