Francais English vytisknout přidat k oblíbeným
© 2002-2008 TK Webdesign • min. 800x600 • Firefox | Explorer | Safari | Mozilla • Stav počítadla:

narozena 4. listopadu 1943 v Algerii, Alžírsko

Stručná filmografie

Manželé z roku II. (Belmondo)
Julietta a Julietta (Richard)
Šťastný Alexandr (Richard, Noiret)
Zloděj (Belmondo)
Okouzlující pihatá rusovláska je dcerou italské herečky Elsy Lunghiniové. Na dětství prožité v Alžírsku nikdy nevzpomínala příliš ráda. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí (má dvě sestry a dva bratry), otec byl příslušníkem francouzské armády a rodina žila velmi skromně. Odešla z uměleckoprůmyslové školy (pravděpodobně by se stala učitelkou kreslení) a přihlásila se na dijonskou konzervatoř.
Při studiu si počátkem 60. let přivydělávala statováním ve filmech a kreslením reklam. Divadelní debut na sebe nenechal dlouho čekat - na jevišti Théatre Montparnasse po boku Yvesa Montanda (byl jejím velmi přísným učitelem na konzervatoři) a Pierra Mondyho ve hře Tisíc klaunů dostala první velkou příležitost. Bylo jen otázkou času, kdy si něžné rusovlásky všimne film. Stejně jako objevil Jean-Luc Godard pro film mladého Belmonda, nabídl první filmovou roli i Marléne Jobertové. Ve filmu Mužský rod, ženský rod dostala jednu z hlavních rolí.
Pihovatou zrzku si diváci oblíbili ještě víc jako Ritu ve filmu Nepřemožitelná Leontýna. A potom už na ni čekala řada krásných rolí ve filmech nejrůznějších žánrů - ať už to byla ctižádostivá a domýšlivá Charlotte v historické komedii Manželé z roku II, kde zářila společně s Jeanem-Paulem Belmondem, nebo rozpustilá Lorena prchající s dvěma muži před nacistickými pronásledovateli v tragikomedii Vzali nohy na ramena. Hrála se šarmem i tajemstvím v očích osudové ženy v gangsterkách a kriminálních filmech, ale dokázala být přesvědčivá i v komorních psychologických dramatech, jako byla role tlumočnice Claire, která se musí vyrovnat s amputací prsu ve filmu Nahá láska.
Když se jí v roce 1980 narodila ze vztahu s chirurgem Walterem dvojčata Eva a Joy, na čas přerušila hereckou kariéru. Jak sama řekla, „zpomalila jsem tempo svého hereckého života na minimum". Ale ne hned - tři měsíce po narození dcer natáčela film Špinavá záležitost a vzápětí potom hrála na jevišti.
K herecké profesi se časem vrátila - zralejší a plná nápadů. Když natočila film Jezdci z bouřky, nazpívala k němu i úvodní píseň, a to s vlastním textem. Následovně vydala úspěšnou desku s názvem Věčná je potřeba lásky, pro kterou si napsala deset písní. V posledních dvaceti letech ji mnohem víc hereckých příležitostí nabídla francouzská televize, navíc se Marléne Jobertová stala uznávanou autorkou dětských knížek. Přestože má ráda všechny své profese, jen o té herecké prohlásila: „Mám ji ráda tak vášnivě, že se jí někdy věnuji na svůj vkus až příliš..."
| zpět na seznam hereček >